Základ víry
Jediným zdrojem, dokonalým základem, jedinou směrnicí víry, učení a života je Písmo Svaté. Bůh ve Starém Zákoně skrze Své proroky a v Novém Zákoně skrze apoštoly všechno řekl. Bible je uzavřené Boží svědectví, k němuž, tak jako k závěti, nesmí být nic přidáno.
Svobodná lidová misie Krefeld se odlišuje ode všech církví vzniklých v uplynulých evangelizačních probuzení, která byla Kristově církvi od reformace darována. Všechny založily vlastní sbory a zorganizovaly se do jednoho svazku. My předkládáme zvěstováním zjeveného Slova celou radu Boží, která je potřebná k dokonání církve. V tomto smyslu má být poslouženo všem stávajícím sborům – všemu Božímu lidu bez ohledu na konfesní příslušnost. Z tohoto zvěstování nevznikají opět sbory, které by byly podřízeny krefeldskému misijnímu centru, nýbrž výsledkem musí být a bude příprava církve Ježíše Krista, kterou On sám odevšad vyvolává.
Naše společenství v žádném případě nehlásá, že jedině u nás je spása, ale jako část té »Ecclesia« má tvořit živou církev živého Boha se všemi Božím Slovem ven »vyvolanými« a »vyvolenými«. Neodvolává se na žádného člověka jako na svého zakladatele, ale je pokračováním a dalším vedením předcházejících probuzení skrze Ducha Božího s tím cílem, že Pán sám staví a dokoná Svoji církev.
Zvěstování Slova ve spojení s věčně platným evangeliem Ježíše Krista působí podle Svatého Písma vždy dvojnásobně: Zaprvé je člověku zvěstován soud, totiž právoplatné odsouzení kvůli všem přestoupením Zákona, kterých jsme se jako lidé, kteří jsou ztracení, dopustili. Zadruhé víra, která přichází z kázání Slova, je Boží silou, která způsobuje záchranu duše a plné ospravedlnění před Bohem toho, kdo se Božímu rozsudku podřídí.
Ospravedlnění hříšníka ale neznamená ospravedlnění od hříchu. Jenom kdo přijme nabídku Boží milosti pro sebe osobně, prožije záchranu a může své povolání a vyvolení utvrdit. Kdo to odmítne, bude odmítnut. Kdo to nepřijme, nebude přijat.
Svaté Písmo je jednoznačné ve všem, o čem svědčí. To, co se o něm jen říká, je mnohoznačné. Proto z lásky ke zjevené pravdě Slova rozhodně odmítáme každou interpretaci.
Jen to, co v Novém Zákoně písemně zanechali apoštolové je skutečně »učení apoštolů«. Jenom to, co Bible skutečně svědčí, je »biblické«. Jen to, co pochází od samotného Krista, je »křesťanské«. Odmítáme usnesení různých koncilů jako dodatky a falšování originálního Slova, vzniklá v průběhu dějin kostela.
Víra v jednoho pravého Boha, kromě Něhož není jiného, a který se zjevil ve své rozmanitosti jako Stvořitel, Zachovatel, Zachránce, Král a Soudce atd., je pro nás závazným základem naší víry.
Nicejsko-kaldejské vyznání víry odmítáme celé jako nebiblické. V něm lze číst mimo jiné: »… Boží jediný Syn, který se z Otce narodil než byl svět, Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha, narozený, nikoliv stvořený, s Otcem ve stejné bytosti …« Pro narození Syna v nebi, kterého měl porodit Otec, neexistuje žádné biblické místo, které by to jen naznačovalo. To pravé apoštolské vyznání víry je napsáno jedině v Bibli. V dogmatických dějinách jsou kostelní vyznání.
Bůh je jeden. Nejsou tři – všemohoucí, vševědoucí a věční, ne tři si dělí všemohoucnost, ne tři jsou jednotní, nýbrž ten Jeden, všemohoucí a jediný Bůh, který se od počátku času projevoval rozmanitými způsoby, se zjevil v Nové Smlouvě k naší záchraně jako Otec v nebi, na Zemi v Synu jako Emmanuel = »Bůh s námi« a skrze Ducha Svatého. Ten »Syn« byl zaslíben v celém Starém Zákoně. ON je ten Bohem zplozený a narozený z Marie, Spasitel zjevený v těle, »Prvorozený« mezi mnohými bratřími. Skrze Jeho zástupné utrpení a umírání byli všichni synové a dcery Boží smířeni se svým Otcem v nebi. Skrze kázání evangelia o Ježíši Kristu jsme my, lidé, seznámeni se spásou Boží, takže můžeme osobně prožít spásu. Tak prožije člověk své obrácení – změnu mysli, že opustí širokou cestu, je vnitřně obnoven a skrze Slovo a Ducha znovuzrozen k nové naději.
Bůh stvořil člověka k Svému obrazu ke společenství s Ním. Vztah mezi Stvořitelem a Jím stvořeným člověkem byl narušen pádem do hříchu.
Pád do hříchu byl způsoben svedením, ze kterého vzešlo semeno. Proto Pán přímo po pádu ustavil nepřátelství mezi oběma semeny a Evu odsoudil k rození dětí s bolestí.
Ve stejné souvislosti bylo dáno první zaslíbení ohledně Mesiáše, který přijde jako »Boží Semeno« skrze ženu a zlořečenému hadu rozdrtí hlavu.
Na začátku přirozeného stvoření Satan strhl svedením Evy a přestoupením Adama lidstvo k pádu do hříchu a tak získal vliv a moc nad vším stvořením, které odděleno od Boha, bylo nyní kvůli neposlušnosti a přestoupení uvrženo do smrti.
Na počátku nadpřirozeného stvoření Bůh padlé lidstvo Satanu vytrhl skrze druhého Adama, když zastínil Marii, a tak se skrze zplození z Ducha narodil Syn Boží do tohoto světa, aby napravil škodu spasením a smířením, a opět obnovil společenství s Bohem.
Tajemství spasení ztraceného lidstva spočívá v tom, že Spasitel sám jako Slovo, které bylo na počátku, byl učiněn tělem, tedy cele člověkem, aby ve Svém masitém těle mohl zemřít, a přemoci peklo a smrt skrze vzkříšení. Protože pád do hříchu se stal v mase a krvi, tak i záchrana padlého lidstva se nutně musela stát skrze Spasitele v Jeho masitém těle, který Svou svatou krev, v níž byl Boží život, prolil na kříži Golgaty.
Vodní křest
Podle příkladu apoštolů jsou křtěni jen ti, kdo uvěřili podle slova vzkříšeného Pána: „Kdo uvěří a pokřtěn jest …" To se děje jednorázovým ponořením, jak se to provádělo v prvních staletích po apoštolech. Pokropení nebo polévání odporuje každému biblickému základu a pochází z epochy nuceného pokřesťanšťování – a tak je to ještě dnes, protože vlastně také kojenec, kterého se nikdo vůbec nemůže ptát, je k tomu donucen.
Petr, muž té první hodiny, Bohem zplnomocněný, ve dni založení novozákonní církve pod vedením Ducha Svatého řekl: „Pokání čiňte a nechte se jeden každý z vás pokřtít na odpuštění vašich hříchů, a tak obdržíte dar Ducha Svatého …" (Sk.2:38), neboť: „… aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy …" (Luk.24:47). Křtem ten, kdo uvěřil, svědčí, že přijal odpuštění hříchů a nechává se jako na potvrzení v poslušnosti pokřtít.
Tak to kázali apoštolové, také Filip a Pavel, a misijní příkaz z Mat.28:19 doslova splnili. Oni neopakovali ten úkol jako formuli, ale pochopili, že se jedná o to jméno novozákonní smlouvy Ježíš, ve kterém se jediný Bůh zjevil jako Otec, Syn a Duch Svatý, a ve kterém jedině je spása Boží. Neboť tak Pán přikázal: „… a křtěte je na jméno Otce, Syna a Ducha Svatého." Bůh je Otec, ale to přece není jméno. Syn rovněž není jméno, ale to, co On je. A právě tak Duch Svatý není jméno, jsou to označení. To jméno Otce, Syna a Ducha Svatého, do kterého má být křtěno, je Pán Ježíš Kristus. To je pravé učení a praxe apoštolů. Tak všichni v původním křesťanství byli pokřtěni na jméno Ježíše Krista a jak to potvrzují i církevní dějiny, ještě dlouho po čase apoštolů.
Večeře Páně
Večeře Páně se slaví biblickým způsobem. Je upečen jeden chléb bez kvasu podle počtu účastníků. Tento chléb je požehnán v modlitbě a pak lámán a všichni se o něj podělí. Kalich, ve kterém je víno, je též v modlitbě požehnán a podává se všem. Je to »večeře na památku« na utrpení a umírání našeho Pána a Spasitele, který obětováním Svého těla a krve zaplatil výkupní cenu Své vlastní církve.
Návrat Krista
Návrat Ježíše Krista je identický s prvním vzkříšením; stane se to před začátkem Tisíciletého království. „Blahoslavený a svatý, kdo má podíl v prvním vzkříšení. Nad těmi ta druhá smrt nemá moc, ale budou kněží Boží a Kristovi, a kralovat s ním budou tisíc let." Druhé vzkříšení nastane po tisíciletém kralování, kdy všichni lidé, kteří kdy na Zemi žili, budou souzeni u »posledního soudu«. (Zj.20).